Gariwo: Zahrada Spravedlivých GariwoNetwork

Gariwo | Hledat na tomto webu:

IDEOLOGIE A NÁSILÍ VŮČI LIDSKÝM PRÁVŮM

Arabské jaro roku 2011 v Magrebu a protivládní demonstrace v Iránu a poté v Sýrii, Jemenu, Bahreinu a dalších zemích Středního východu, silně krvavě potlačované, představovaly politickou porážku hnutí qaedista, zastoupeného vůdcem Usámem bin Ládinem, který byl mezitím vypátrán v Pakistánu a zabit během přepadení speciálních jednotek USA ve svém úkrytu. 11. září 2001 představovalo hluboký zlom ve vztazích mezi Západem a islámským světem, založený na zhoršení vzájemné nedůvěry. Na jedné straně jsou západní země v obležení džihadistických teroristů (po New Yorku byl stejným osudem poznamenán Londýn a Madrid), jejich populace je stále vzdálenější potřebám imigrantů a je poznamenaná silným růstem xenofobních sil. Na druhé straně je americká válka v Afghanistánu, ale především ta v Iráku, výrazné cítění protiamerické, protiizraelské a obecně protivýchodní mezi araby a muslimy Středního východu, kteří jsou stále blíž k pozicím Hamásu na palestinském území a k Hizballáhu v Libanonu, k čemuž se přidává převzatí moci ze strany extremistů v Iráku spolu s Ahmadinežadem, který se zbavuje vnitřní opozice a tím potlačuje nesouhlas Zeleného hnutí a zvyšuje napětí a provokace proti USA a Izraeli k opakovanému popírání holocaustu.

Umírněné islámské hnutí získalo málo prostoru k tomu, aby dalo najevo své vlastní názory a aby předalo poselství dialogu a naslouchání, aby zapojilo nerozhodné a zmatené občany, ohromené extremistickou ideologickou šeptandou, zatímco populace zasažené terorismem byly jen málo ochotné rozlišovat a hloubkově analyzovat, a tím pádem následně prohlubovaly vyjeté koleje své uzavřenosti.

Džihád byl tvrdě zastaven na naléhání mladých, kteří se tak měli oprostit od utlačování autoritářských režimů a potvrdit svou touhu po budoucnosti, svobodě a blahobytu pro všechny. V tomto hrála enormní roli globalizace se svou technologickou revolucí komunikačních prostředků, která umožnila svobodnou konfrontaci na poli myšlenek a svobodných úřadů a respektování lidských práv, i když trvalý následek takovýchto procesů je zřejmý a nová extremistická pokušení stále číhají. Letecké útoky na Dvojčata, sebevražední atentátníci v ulicích Tel Avivu, útoky Tamilských tygrů na Srí Lance, útoky příslušníků IRA na protestantské civilisty v Severním Irsku či atentáty organizace ETA v Baskicku - to jsou některé činy na ukázku rozšíření terorismu v různých situacích po celém světě. Ukazují na společného jmenovatele pro ty, jež se rozhodnou pro násilí jako formu politického boje a nebojí se do trestně-politického projektu s ideologickým základem zapojit i nevinné oběti. Vyšším cílem je porážka nepřítele, morálně ospravedlněná krutostí protivníka (stát, který utlačuje, okupační armáda, která mučí, paramilitantní skupiny, které zabíjejí).

Síla ideologie je i v její slabosti: rozpoznání nepřítele, proti kterému je třeba bojovat všemi prostředky, umožňuje povolat do války mnoho dobrovolníků a učinit z nich bytosti necitelné vůči základním lidským hodnotám, ovšem na konci se platí účet - netvoří se budoucnost celého lidství, směřuje se k zarputilé obraně, ztrácí se kontakt s realitou a nevyhnutelně se tak méně pozornosti soustřeďuje na prvotní cíl, který byl sledován během počátečního vzestupu.

Ideologie a násilí jsou dvě strany téže mince, o čemž ve 20. století podal to nejhorší svědectví totalitarismus, inkunábule těch nejkrutějších zločinů proti lidskosti. V novém století je třeba zavrhnout nové zkratky renovovaných fundamentalistických hnutí a poskytnout tak mladým pozitivní příklady těch, kteří se nenechali zapojit sirénami a falešnými šiřiteli „absolutního dobra“, na jehož oltáři je obětován základní lidský princip: důstojnost a úcta k životu.

Jedinou obranou proti stále předkládaným radikálním ideologiím je požadovat větší svobodu a demokracii pro všechny, a to kdekoliv, což je ovšem spojeno s osobní odpovědností, schopností mít vlastní myšlenky a pevnou mysl. Jedině tak bude možné stále dohromady naslouchat hlasu svědomí i rozumu, aniž bychom byli oslepeni millenaristickými sliby a falešnými mýty oproštěnými od reality.

Pokud má být budoucnost v rukou nových generací, pak je svědectví Spravedlivých, schopných postavit se proti pronásledování a jakémukoliv typu násilí, jediným prostředkem, který může zaručit uchování lidských hodnot z minulosti do současnosti.

Články:

Otec Edward Daly jako vzor

„Better comunicate than excommunicate“


Lukasz Urban, Spravedlivý z Berlína

Řidič, který se snažil zabránit masakru


Nový evropský džihádismus

Mezi strachem a chybějící politickou utopií


„Zázrak“ Lassany Bathilyho

Příběh Lassana Bathily, mladého Malijce, který při atentátech na pařížský košer supermarket zachránil židovské zákazníky, kteří se už už měli stát obětí teroristického řádění


Dopis matky Faraaze Husseina

Spravedlivý na tuniské Zahradě