Gariwo: Zahrada Spravedlivých GariwoNetwork

Gariwo | Hledat na tomto webu:

Poselství Ryszarda Siwce, živé pochodně proti okupaci Československa

Dne 8. září 1968 se na varšavském Stadionu Desetiletí zapálil na protest proti účasti polských jednotek na okupaci Československa úředník Ryszard Siwiec

Ryszard Siwiec 1909–1968, Petr Blažek

Ryszard Siwiec 1909–1968, Petr Blažek © Ústav pro studium totalitních režimů

Dne 8. září 1968, před osmačtyřiceti lety, se na varšavském Stadionu Desetiletí polil rozpouštědlem a zapálil na protest proti účasti polských jednotek na okupaci Československa devětapadesátiletý úředník Ryszard Siwiec.

Ryszard Siwiec se narodil 7. března 1909 v haličské Dębicy, která tehdy byla součástí Rakouska-Uherska. Rodina se na počátku dvacátých let přestěhovala do Lvova, kde Ryszard po absolvování gymnázia vystudoval ekonomiku na Filosofické fakultě Univerzity Jana Kazimíra. Od poloviny třicátých let Siwiec pracoval jako úředník na finančním úřadu v Přemyšli. Když byla západní část Polska obsazena německou armádou, rozhodl se z úřadu odejít, aby nesloužil okupantům. Pracoval jako dělník na úpravě městské zeleně. Zapojil se do odboje. Po válce se stal spolumajitelem závodu na výrobu vína a medu. Po jeho znárodnění v něm nadále pracoval jako účetní. V roce 1945 se Ryszard oženil a s manželkou Marii měl pět dětí.

Siwiec měl ke komunistickému režimu odmítavý postoj. Zastával konzervativní hodnoty, které vycházely z národních a křesťanských tradic. V jeho domě visel na zdi portrét zakladatele moderního polského státu a vítěze nad bolševiky z roku 1920 maršála Józefa Piłsudského. Miloval historické romány, zajímal se o dějiny druhé světové války a heroický boj polského podzemí. V roce 1968 na něho zapůsobily studentské protesty a jejich násilné potlačení. Po nocích psal pod pseudonymem Jan Polak na podporu stávkujících letáky. Na počátku dubna 1968 napsal závěť, kterou rodina dostala poštou až po jeho smrti. Z její první věty je zřejmé, že o radikálním protestu uvažoval již v této době. Definitivně se k sebeupálení rozhodl po srpnové okupaci Československa, které se účastnily i polské jednotky. Stejně jako značná část jeho krajanů, Siwiec tuto skutečnost považoval za národní potupu.

Na svůj čin se pečlivě připravil – na magnetofonový pásek namluvil poselství, v němž obvinil Sovětský svaz z imperialismu a snahy rozpoutat novou světovou válku. Získal vstupenku na centrální oslavy dožínek, které se na Stadionu Desetiletí odehrávaly za přítomnosti nejvyššího stranického a státního vedení PLR. Kulturnímu programu přihlíželo okolo sta tisíc osob, u nichž však protest nevyvolal reakci, kterou Siwiec patrně očekával. Po uhašení byl okamžitě odvezen. Většina přihlížející byla jeho činem naprosto otřesena. V nemocnici byl celou dobu hlídán tajnou policií a za čtyři dny zemřel. O události se po několika dnech sice dozvěděla polská redakce Rádia Svobodná Evropa, ale její vedení nepovažovalo zprávu za důvěryhodnou. Teprve poté, kdy se upálil Jan Palach a kdy mnichovská redakce opět obdržela z Polska nový popis celé události, byla v březnu 1969 zpráva o sebeupálení ve Varšavě odvysílána.

Z poselství Ryszarda Siwce (září 1968)

Polské dějiny nás učí, že v posledních dvou stoletích byla tato myšlenka ubíjena všemi dostupnými prostředky; vraždami, terorem, uplácením, podlostí a zvláště očerňováním a podvody, jakož i rozséváním nenávisti k těm, kdo usilovali o pokrok. Skutečností však je, že myšlenku zabít nelze. Byly vyvražděny, zmučeny a uštvány miliony Poláků, ale myšlenky pokroku, demokracie, humanismu a tolerance zničeny nebyly. Zabít lze člověka. Ideje nikdy.

Dnes, kdy naše děti, bratři a sestry v Polsku již nahlas volají: ústava, demokracie, socialismus, svoboda, dopadá na vaše bedra obrovská odpovědnost. Musíte si vybrat, a volba je obtížná a náročná, protože vyžaduje přestat svému osobnímu zájmu říkat dobro celku, dobro lidového Polska či socialismus. Existují jen dvě cesty: obtížná a náročná cesta pravdy a cesta snadná – cesta klamu. Zvolíte-li si pravdu, musíte stanout na cestě pokroku, reforem zkostnatělého byrokratického systému, na straně demokratizace skutečného socialismu. Vysloví se pro vás nejméně 95 % Poláků. Musíte se ozvat na obranu těch, jimž vtloukají socialismus do hlavy obušky policistů, Polák na Poláka – jaká hanba! – štve policejní psy. A jako argumenty se používají granáty se slzným plynem a vodní děla. Musíte se také postavit na obranu naší mládeže, která je jako to Boží kamení vrhána na hradby – na hradby temna, zpátečnictví, reakce a zaostalosti.

Zvolíte-li tuto cestu, budiž vám navždy čest a chvála.

(Zdroj: Petr Blažek: Ryszard Siwiec 1909-1968. Praha 2015)

Petr Blažek, historik, Ústav pro studium totalitních režim

8. září 2016




Totalitarismi

la negazione dell'Uomo nel secolo delle ideologie

Nell'esperienza storica del Novecento emergono due fenomeni speculari e produttivi delle peggiori tragedie del secolo: il fascismo - nella sua versione estrema di nazismo - e il comunismo - nella sua versione estrema di stalinismo.
Entrambi sorretti da una straordinaria e dirompente potenza "ideale" in grado di trasformarsi in forza materiale: l'ideologia, intesa come capacità di fornire una visione complessiva del mondo che spieghi ogni risvolto della vita dell'uomo e gli attribuisca un senso rigidamente inquadrato in quella visione, dalla quale non si può prescindere senza perdere la propria stessa essenza.

leggi tutto