Gariwo: Zahrada Spravedlivých

Gariwo | Hledat na tomto webu:

POPŘENÍ ČLOVĚKA VE STOLETÍ IDEOLOGIÍ

Historická zkušenost 20. století odhaluje dva převrácené fenomény, které daly vzniknout dvěma nejhorším tragédiím století: fašismu - v jeho extrémní formě jakožto nacismu, a komunismu – v extrémní podobě jakožto stalinismu. Oba vzešly z mimořádné ohromující síly „ideálu“ schopného transformovat se v hrubé násilí – z ideologie chápané jako schopnost poskytnout komplexní představu o světě a připisující mu smysl přesně zarámovaný v takové představě, jíž nelze ponechat stranou, aniž by byla ztracena vlastní podstata. Vysvětlení, které odráží úzkost lidské duše, která hledá význam narození a smrti, smysl života a zařazení do širšího světa. Ne náhodou ideologie, které se rozvíjely na východě na přelomu 19. a 20. století, vznikly na rozdíl od dominantního náboženství křesťanství jako alternativní „recept“ na pohled na svět.

Jak fašismus, tak komunismus předznamenaly „nového člověka“ jako příslib štěstí, jednoznačně a natrvalo realizované společnosti, a oba jako základ stanovily totální zmocnění se lidských práv ve prospěch vyššího orgánu, vznikajícího státu, garanta lidského uspořádání tak, aby bylo dosaženo finálního cíle: šťastné a spokojené společnosti bez dalších konfliktů. Za tímto účelem byl ospravedlněn jakýkoliv prostředek, žádoucí byly prostředky ostřejší a ty použité v pravý čas. Jedná se o „slepé“, úplné a nenávratné zmocnění se ve smyslu zřeknutí se svobody a obecněji ve smyslu abdikace jakéhokoliv individuálního prostoru, jak fyzického, materiálního, tak ideového. Tímto způsobem by zmizela možnost kontroly nad skutky delegátů, nad mocí vykonávanou několika málo „vyvolenými“, obhájci vyšších osudů celého lidstva.

Demokracie byla zamítnuta jako málo produktivní, neefektivní a neúčinná, byla považována za překážku v realizaci velkého projektu univerzálního štěstí. Nejhorší pokusy, předkládané evropskými vládami ve dvacátých a třicátých letech, neschopnost velmocí dané éry urovnat národní konflikty a uspokojit potřeby lidu, těžce zkoušejícího krveprolití první světové války, společně s antisemitismem, který pronikal do nejtajnějších zákoutí společnosti urbanizovaných mas, žijících ve stále bídnějších podmínkách bez jakékoliv ochrany, to vše připravovalo půdu k vítězství antidemokratických sil, což se stalo předzvěstí překotné změny, realizované schopným vůdcem, jemuž byly svěřeny osudy a úděl celého národa. Jakmile se dostali k moci, aplikovali velcí vůdci formujících se států takřka doslova své teorie, a tak celou občanskou společnost zredukovali na amorfní tkáň, jíž byla znemožněna jakákoliv myšlenková a skutková autonomie prostřednictvím přísného utlačování těch, kteří odmítli standardizaci a tím pádem odporovali totálnímu potlačení lidské důstojnosti. S nejmocnější ideologickou zbraní se spojila ještě neméně mocná zbraň zastrašování, čímž bylo dosaženo totálního ovládnutí.

To, co oba systémy odlišovalo, byly hodnoty, na jejichž základě byl koncept nového člověka formován a které byly nejpatrnější v oblasti identity původních komunit a národní sebeúcty ze strany fašismu či touhy po jednotě a bratrství ze strany komunismu. Dopady byly bohužel velmi podobné: vyhlazení Židů v plynových komorách v lágrech a pokus o ovládnutí Evropy Hitlerem, „čistky“ odpůrců s miliony oběťmi v gulazích a Stalinova okupace východu na konci druhé světové války.

Za propojení nacismu a komunismu pod společného jmenovatele, tj. totalitarismus, vděčíme Hannah Arendtové, německé Židovce, která během nacismu uprchla do Spojených Států. Zásadním dílem, které toto pojednává, je její Původ totalitarismu.

Články:

PRAŽSKÝ SOKRATES

Dokumentární snímek věnovaný Janu Patočkovi


Vyhnání ze Sudet

Zlepšeme historické povědomí Čechů o vyhnání Němců


Před 40 lety začal proces s The Plastic People of the Universe

21. září 1976 začal politický proces proti undergroundové hudební skupině The Plastic People of the Universe, který vedl ke vzniku prvního stálého a organizovaného odporu proti režimu


Nebezpečné výroky českého ministra Andreje Babiše

Závod za nasbíráním snadných politických bodů, získaných stereotypy vůči menšinám a podobně nešťastné výroky mohou odjistit pojistky jen těžko kontrolovatelné situace


Odvaha Věry Čáslavské: pro vlastní důstojnost obětovala všechno

Věra Čáslavská mohla mít všechno: peníze, slávu, kariéru, a přesto řekla ne, to ne Spravedlivých, rozhodla se raději přijít o všechno, než ztratit sebe sama a svoji důstojnost a morální integritu.