Gariwo | Hledat na tomto webu:

Neve Shalom - Wahat el Salam ctí Turky, kteří zachraňovali Armény

Rozhovor s Dyanou Shaloufi-Rizek

Dětí z Neve Shalom pod duhou a vlajkami dvou zemí

Dětí z Neve Shalom pod duhou a vlajkami dvou zemí Fellowship for Reconciliation

Dne 2. listopadu bude Yair Auron, historik, docent Open University a zakladatel Gariwo-Izrael inaugurovat mezinárodní kongres Genocide: History and Memory, věnovaný především památce arménské genocidy roku 1915. Na konferenci, jíž se zúčastní experti z celého světa, bude 4. listopadu navazovat setkání s izraelským prezidentem Reuvenem Rivlinem a zasazení několika stromů v Zahradě spravedlivých v Neve Shalom - Wahat el Salamu (Oáze míru v hebrejštině a arabštině), družstevní obci, jíž daly vzniknout rodiny Izraelců a Palestinců, jejichž rodiče byli zachráněni lidmi nepřátelského národa během těch nejkrvavějších fází konfliktu na Středním východě, a kteří toužili po překonání nepřátelství tím, že od základů vybudují možný mír mezi dvěma národy. Stromy budou věnovány Turkům, kteří zachraňovali Armény během Metz Yeghern, „Velkého zla“, v průběhu kterého před sto lety zahynulo milion a půl Arménů. Vyzpovídali jsme Dyanu Shaloufi-Rizek, spoluzakladatelku Gariwo-Izrael a ředitelku Muzea Neve Shalom - Wahat el Salamu, kde jsou uložena svědectví tohoto „miniaturního mírového procesu“.

Právě jste byla v Nazaretu navštívit svoji rodinu. Jak tam lidé prožívají současnou situaci?

Palestinci mají strach, ale neztrácejí naději. Jsou tam radikální hnutí, ale obecně lidé chtějí řešení. Naši lídři nevědí, jak ho dosáhnout, my v Neve Shalom - Wahat el Salamu věříme, že je závislé i na běžných lidech, nejen na lídrech.

Jak ji prožíváte v Neve Shalomu?

Když se konflikt zhoršuje, snažíme se hledat společné momenty, sdílet naše emoce a i když nesouhlasíme se vším, věříme, že musíme pokračovat, protože tu nejsme navěky. Jsme přesvědčeni, že máme moc, že lid má sílu na to, aby se dobral k ukončení konfliktu. Můžeme být i příkladem pro jiné národy, které bydlí v blízkosti naší obce.

Jak pokračuje vedení Zahrady spravedlivých v Neve Shalomu?

Zabývá se jím především Open University, pracuje tam profesor Auron. Právě si připomínají sto let od holocaustu Arménů. Chtěli bychom zdůraznit fakt, že Arméni během holocaustu Židům pomáhali. A pak také to, že Turci pomáhali během tragédie Arménům. Ne všichni Turci vycházeli z domova proto, aby Armény zabíjeli. Probíhala válka. Obecně lidé mlčeli nebo se snažili dívat na druhou stranu, ale mnozí Turci Arménům pomáhali a my jich chceme stále více poznat jménem a uctít je.

Je zájem o tato témata? Třeba proto, že kdysi tu vše spadalo pod Osmanskou říši?

Není moc lidí, kteří by se zajímali o arménskou genocidu v Izraeli. Izraelští Židé celkově - a teď to zobecňuji - se zabývají spíše holocaustem, Palestinci jsou znepokojeni svou vlastní situací a tím, že ještě nemají vlastní zemi, dále tím, jak se k nim Židé chovají atd. Je tu pár lidí, kteří chápou, že z této zkušenosti se můžeme poučit, a právě na ně nechceme zapomenout. I když je jen velmi málo lidí, kteří pomohli ostatním během masakrů, etnické čistky, genocid atd., jsme součástí konfliktu, který trvá již 100 let. Já tedy doufám, že můžeme otevřít naše srdce a naší mysl, rozhlédnou se kolem sebe a poučit se z chování ostatních. Nemůžeme pokračovat v dohadech o tom, jestli jsme měli víc obětí my nebo Židé. No tak, přestaňme se litovat, chceme-li, aby se situace změnila. My pokračujeme, i když nás podporuje jen pár lidí. Domníváme se, že časem se zájem zvýší.

Jak byste dnes definovala situaci v Palestině?

Palestinci obecně si přejí, aby válka skončila, aby se přestalo s jejich obviňováním ze všeho, z terorismu atd., aby na ně bylo pohlíženo jako na lidi, kteří tu jsou a nemůžou jít nikam jinam, protože toto je naše vlast.

Myslíte si, že „intifáda nožů“ je způsobena rozčarováním z okupování?

Já si myslím, že důvodů je víc. Jeden z nich je rozčarování z okupování. Další je ten, že vláda Palestinu stále víc vylučuje. Palestinci například jen těžko budou uznávat ty, kteří pokládají Izrael za stát výhradně hebrejský. Jejich otázky jsou: Co bude s námi? Kam půjdeme? Jak s námi budou zacházet? Chceme žít v civilizovaných podmínkách, bez zničených domů a bez vojáků, kteří vězní naše manžely, bez násilí na koloniích, bez velmi vysoké nezaměstnanosti, která Palestinu zužuje. Izraelská vláda si prostřednictvím své politiky pomalu přivlastňuje Chrámovou horu v Jeruzalémě. Jsou tu rasisti a extrémní kolonisté, kteří do mešit nevstupují proto, aby se modlili, ale aby provokovali. Palestinci i muslimové, já přitom nejsem muslimka, jsou vlastně rozrušeni i tou politikou.

Co si myslíte o právě nalezené dohodě mezi Jordánskem a Izraelem na Chrámové hoře? A jaké jsou podle vás perspektivy do budoucna pro Izraelce a Palestince?

Já se domnívám, že dohodu by měla zvážit i palestinská samospráva. Nevím, co se stane do budoucna s těmito „malými řešeními“. Evropané chtějí „velká řešení“: žádná válka, žádné boje, žádné teroristické útoky, ale řešení. Ovšem řešení, která tu potřebujeme, musejí být konkrétní a vhodná skutečně pro oba národy. Teď naopak riskujeme, že se za deset let ocitneme ve stejné situaci, v jaké jsme dnes, nebo v situaci ještě horší. Teď máme strach jedni z druhých. Stále víc osob je vyděšených. Řešení nehledí do budoucnosti. Jsou mezi námi odvážní lidé, kterým se podaří toto všechno ukončit? Nevím.

Jaká řešení byste na základě zkušeností z Neve Shalom a Spravedlivých navrhovala vy?

Na základě těchto zkušeností věřím, že si musíme uvědomit, že všichni jsme lidé, všichni máme stejné city a to, co chceme pro sebe, bychom měli chtít také pro druhé. Musíme být víc lidští a nebránit pouze vlastní stranu. Je potřeba říct, že řešení by měla být dobrá jak pro nás, tak pro druhé. Pokud se druzí budou mít dobře, budeme se mít dobře i my a řešení najdeme.

Překlad: Barbora Šupíková

Carolina Figini, Redakce Gariwo - Foresta dei Giusti

27. října 2015




Naše Rozhovory