Gariwo: Zahrada Spravedlivých

Gariwo | Hledat na tomto webu:

„Banalita dobra" První Evropský den Spravedlivých v Praze

Tisková zpráva o konferenci „Banalita dobra. Aktuálnost odkazu Václava Havla a Charty 77 a zhodnocení stavu občanské a lidskoprávní situace v ČR a Evropě“

Andreas Pieralli, J.E. Yaakov Levy, Miroslava Němcová

Andreas Pieralli, J.E. Yaakov Levy, Miroslava Němcová

Účast asi 100 posluchačů, kteří si přišli poslechnout myšlenky a úvahy řečníků na konferenci s názvem „Banalita dobra. Aktuálnost odkazu Václava Havla a Charty 77 a zhodnocení stavu občanské a lidskoprávní situace v ČR a Evropě“, ukázala, že připomínat si odkaz a dědictví Václava Havla, Jana Patočky a Charty 77 má i nadále smysl.

Konference, organizovaná italskou neziskovou organizací Gariwo a českým občanským sdružením Art for Public, se konala v plné posluchárně Fakulty sociálních věd UK a byla moderována italsko-českým novinářem Andreasem Pierallim.

Vybrané datum, 6.3. byl první Evropský Den Spravedlivých, kdy celá Evropa uctila památku těch, kteří se zasadili často i za cenu svého života o to, aby byla respektována lidská svoboda a důstojnost obětí totalitních režimů nezávisle na jejich politickém zaměření. Mezi řečníky se představili: Miroslava Němcová, Daniel Kroupa, Jiří Macháček či Tomáš Sedláček. V příloze se dočtete zajímavé komentáře a bonmoty, které z jejich úst zazněly.

Celoevropský rozměr projektu zasáhl 40 měst po celé Evropě, která se nejrůznějšími akcemi zapojila k oslavám 1. Dne Spravedlivých. Ústředním bodem byl italský Milán, kde sídlí organizace Gariwo a její zakladatel Gabriele Nissim, a kam odletěl Ivan M. Havel, aby se se svou manželkou zúčastnil zasazení pamětní trnky v Zahradě Spravedlivých na paměť svého bratra Václava Havla. Ve svém dopisu paní Dagmar Havlová uvedla, že: „trnka, která za něj byla dnes zasazená v Zahradě spravedlivých v Miláně, bude všem připomínat hodnoty, za které bojoval a kterým věřil. Jeho odkaz, jakožto i odkazy dalších bojovníků proti totalitním režimům napříč celou Evropou, tak zůstanou v paměti dalších generací.“

Vedle Václava Havla se v Miláně vzdala čest památce dalších Spravedlivých, a to Fridtjofu Nansenovi, norskému objeviteli a vědci, zakladateli předobrazu uprchlického pasu, tzv. Nansenova pasu, a držiteli Nobelovy ceny míru z roku 1922. Dále Dimitaru Peševovi, místopředsedovi bulharského parlamentu, který svým rozhodnutím zachránil 50.000 židů před nacistickým vyhlazením. A v neposlední řadě Samiru Kassirovi, libanonskému novináři, politikovi a bojovníkovi za nezávislost své země, který podlehl atentátu v roce 2005. Podobné akce jako byla v Miláně, se v Brescii zúčastnil Ivan Chvatík, ředitel Archivu Jana Patočky.

Význam pražské konference byl podtržen bohatou řadou udělených záštit a to jak ze strany institucí – Poslanecká sněmovna ČR, Magistrát hl. m. Prahy, České centrum v Miláně, Velvyslanectví italské republiky v Praze, Italský institut kultury v Praze; tak ze strany občanské společnosti – Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, Knihovna Václava Havla, Amnesty International, Národ pohasl, Paměť národa, Post Bellum, InIustitia, Archiv Jana Patočky, Adam ČR a Lungta. Všem také patří poděkování organizátorů.

Na konferenci byl iniciován podpis Petice za zřízení Zahrady Spravedlivých v Praze, kterou podepsala zhruba polovina účastníků. Petice je dostupná na: http://www.jednej.cz/petition.php?id=1993 a bude předložena primátoru a dalším představitelům hl. m. Prahy.

Podrobněji k průběhu konference a projevům řečníků:

Program zahájila předsedkyně Poslanecké sněmovny paní Miroslava Němcová, která svým příspěvkem připomněla publiku význam činu sira NicholaseWintona, britského občana, který v roce 1939 zachránil 669 převážně židovských dětí před transportem do koncentračních táborů. Miroslava Němcováprosadila výukový program, aby mladé lidé rozuměli podstatě holocaustu a tomu, co působí nenávist. Podle ní vzor Nicholase Wintona „by nám měl pomáhat postavit se realitě, v níž i dnes tolik lidí kolem nás potřebuje pomoc.“ Vyjádřila potěšení, že výukový program prokázal svůj smysl. Mladí lidé na toto téma slyší, protože se potřebují dozvědět, co se v té válce odehrálo a co oni sami v dnešním světě mohou udělat. Na adresu přítomného velvyslance Izraelského státu J. E. Jaakova Levyho paní předsedkyně vyjádřila svůj dík za jeho podporu při navrhování sira Wintona na Nobelovou cenu míru.

Na proslov paní předsedkyně Němcové navázal J. E. Levy, který publiku představil originál diplomu Spravedlivého, jenž byl v roce 1967 udělen československému občanu Josefovi Říhovi, a který od té doby ležel zapomenutý s dalším materiálem let ve švédské ambasádě, která tehdy převzala diplomatickou agendu Izraele po přerušení oficiálních vztahů ze strany Československa po vypuknutí Šestidenní války. „Letos, dne 9. dubna budu mít čest i povinnost to potvrdit společně s paní Němcovou, bohužel se zpožděním 46 let,“ prohlásil J. E. Levy, který podtrhl, že „Wintonův čin přesahuje čas. Uctění jeho rodiny i po takové době přináší ten samý věčný vzkaz: povinnost lidí chovat se lidsky i v nepříznivých časech.“

Další proslov v pořadí přišel ze strany Velvyslance Italské republiky v České republiky J. E. Pasquala D'Avina, který zdůraznil, že "máme chválit Evropskou unii za to, že je čím dál vědomější toho, co bylo za námi." Dále J. E. D'Avino pobavil posluchače bonmotem, když řekl, že „naše životy jsou delší a delší, ale někdy pak kvůli tomu ztrácíme paměť minulosti“. Italský velvyslanec připomněl nedávnou cestu předsedy italského Senátu do ČR, který navštívil Terezín spolu se členy horní komory českého Parlamentu, a to dne 27.2., na který připadá Mezinárodní den památky pamětí obětí holocaustu. S paní předsedkyní Němcovou pak J. E. D'Avino souhlasil ohledně důležitosti vzdělání jakožto prostředku pro šíření dobrých myšlenek a projevil radost, že se tato akce konala právě na akademické půdě.

Daniel Kroupa na začátku svého proslovu připomněl úspěch loňské konference a slíbil stejně kontroverzní výroky. Banalitu zla Kroupa prezentoval slovy Hannah Arendtové, podle které spočívala v tom, „že lidé v totalitních režimech, tedy konkrétně nacistickém za třetí říše, žili své normální životy a konali své normální povinnosti a při výkonů těch svých normálních povinností se podíleli na tak strašlivých událostech jako byl holocaust a nepřipustili si, že tím, že jednoduše plní své povinnosti se podílejí na tak strašlivém masivní masakru.“ V tomto smyslu Kroupa chválil „nápad obrátit ten pojem a hovořit o banalitě dobra, protože se vlastně dotýká tématu podobného, tedy lidí, kteří nedělali nic, co bychom s odstupem označili za něco za neobvyklého a nenormálního, ale přesto konali něco, co můžeme z odstupu označit jako dobro.“ Kroupa dále popsal současnou situaci charakterizovanou odchodem prezidenta Václava Klause, který má charakter absurdního divadla. Podle něj: „každého inteligentního člověka napadne, že v tom nemůže mít prsty nikdo jiný než autor divadelních her Václav Havel.“ Těžký vztah mezi dvěma prezidenty a střety jejich velmi odlišných povah Kroupa vylíčil zábavnou metaforou dvou postav z filmu českého režiséra Miloše Formana „Amadeus“: Antonia Salieriho a Amadea Mozarta.

Morálkou se zabýval i další řečník, známý autor a ekonom, Tomáš Sedláček, který je rozebíral ovšem z pohledu ekonomických teorií. Odpověď na naléhavé otázky ekonomických problémů navrhuje Sedláček hledat v zásadních otázkách filosofie. „Úkolem filosofie není být užitečná ani prospěšná, úkolem filosofie je být do jisté míry naopak neúspěšná a problematizovat jednoduchost světa tak, jak se nám zdá.“ Dále poukázal na to, že kritika současného kapitalismu nesmí vést nutně k jeho odmítnutí: „Teď jsme si všichni uvědomili, že trhy nejsou dokonalé, tyto trhy jsou, abych citoval výrok Nietzscheho – lidské, tak lidské podobně jako mobilní telefony, jako automobily. Člověk může být kritický vůči počtu autonehod a snažit se je zmírnit, ale nikdy nebude dotyčný chtít, aby se začalo jezdit na koni a zapomnělo se na používání aut.“
Mylná je podle Sedláčka nadřazenost trhů a jejich pravidel v lidské společnosti, poněvadž „čisté trhy neexistují, protože musí být nutně orámovány, a když už ničím jiným, alespoň zákonem, a zákon tržní logice nejenže nepodléhá, ale naopak podléhat nesmí, zákon nesmí být koupitelný nebo ovlivnitelný ekonomickou pozicí nebo silou ať už určujícího nebo souzeného člověka“. Marně bychom hledali konečné odpovědi na otázky po smyslu a hodnotách v ekonomické teorii: „Do jaké míry je ekonomika spravedlivá? Nikdy nikdo nikomu netvrdil, že ekonomika bude spravedlivá. Může být spravedlivá, ale sama o sobě o tom neví, stejně jako spravedlivé nemohou být automobily nebo něco jiného.“ V době technokratizace politického a ekonomického systému nám úspěšný ekonom Sedláček připomíná, že úloha rozhodnout, co je a co není spravedlivé, nepřísluší trhům a aritmetickým rovnicím, ale nám lidem.

Uznat význam respektování lidských práv je též mravní záležitost. O situaci ve světě i v ČR těchto práv povídal Marek Svoboda, ředitel sekce lidských práv uznávané neziskové organizace Člověk v tísni. Svobodou podaný obrázek je znepokojující, ale nikoliv beznadějný: „Takové totalitní režimy, jaké jsme tady měli, jsou v současné době ve světě v absolutní menšině, dá se k nim zařadit možná Severní Korea, Kuba. To, co naopak je, a může to být těžší, i když ne horší, je nástup autoritářských netotalitních režimů. Typickým příkladem takového režimu je Rusko, kde je parlament, zákon, soudy a všechno v pořádku, akorát, že to v pořádku není a reálně nefunguje.“

Václav Havel byl ve své podstatě člověk, jenž se hluboce zaobíral morální otázkou lidského života a bádání a neustále se s ní konfrontoval, ať již jako dramaturg, spisovatel, disident, politik a prezident, dokonce i post-prezident. O bohatosti a mnohostrannosti jeho působení mluvil novinář a komentátor politického a ekonomického dění časopisu Respekt Jan Macháček, též člen správní rady knihovny Václava Havla. Poskytl přítomným velmi zajímavý a pronikavě lidský vhled do Havlovy osobnosti. „Václava Havla můžeme označit za Spravedlivého taky díky tomu, že jeho osobnost v sobě skrývala nesrovnatelně více rolí a identit, což je skutečně věc nebývalá,“ řekl Macháček. „Kromě toho, že byl prezident, byl samozřejmě především dramatik, autor divadelních her, intelektuál činný ve veřejném prostoru. Byl to člověk, který nejen čeká na reakci, ale přichází s nějakou myšlenkou. Byl jedním z nejdůležitějších organizátorů disentu sedmdesátých a osmdesátých let. Byl i vězeň, což je velice podstatná identita, která člověku patří, byl občan, role, která pro něj nebyla zanedbatelnou. Byl dobrým esejistou a uměl najít roli, jakou má ve společnosti bývalá hlava státu.“

Závěr konference patřil promítání dvou video záznamů: 1. vzpomínce Ivana Havla na svého bratra z Milána, kde se zúčastnil ceremoniálu zasazení jedné trnky na počest Václava Havla ve zdejší Zahradě Spravedlivých (zde video); 2. v češtině otitulkovaný dokument „Mladí antipolitici“, který Gabriele Nissim natočil tajně od československé policie v Praze v roce 1986 s Václavem Havlem a dalšími disidenty Charty 77 (zde video).

Konferenci ukončil italsko-český novinář Andreas Pieralli slovy: „přesto, že v Evropě díky Bohu jsme se těšili téměř 70 let míru, neměli bychom nikdy zapomenout na to, že válka a bezpráví nenastanou zničehonic, ale jsou výsledkem procesu, kde určité prvky společnosti přikrmují ke svému prospěchu společenské napětí. A tak siréna, která jako každou první středu měsíce právě dnes zazněla, měla by pro nás být trvalým mementem.“

Během setkání dostali účastníci z publika možnost zapojit se do debaty o dobru konkrétním činem: podepsání Petice za Zřízení Zahrady Spravedlivých v Praze, kterou 42 přítomných shledalo za akt hoden jejich souhlasu. Petici je možné podepsat i online zde.

Andreas Pieralli, publicista a překladatel, předseda Gariwo - Zahrada Spravedlivých

6. března 2013

06.03.2013 První Evropský den Spravedlivých

Fotogalerie z mezinárodní konference "Banalita dobra. Aktuálnost odkazu Václava Havla a Charty77 a zhodnocení stavu občanské a lidskoprávní situace v ČR e Evropě"

Evropský den Spravedlivých

6. března

10. května 2012 v Evropském Parlamentu ve Štrasburku 388 europoslanců schválili na návrh Gariwo písemnou deklaraci, že 6. březen bude stanoven Evropským dnem Spravedlivých věnovaným Spravedlivým všech genocid. Od 6. března oslavujeme tedy morální příklady Spravedlivých, za cílem šířit hodnoty zodpovědnosti, snášenlivosti, tolerance a solidarity.

leggi anche