Gariwo | Hledat na tomto webu:

Anna Lesáková

Památník holocaustu Jad Vašem

Památník holocaustu Jad Vašem Foto Yad Vashem

V polovině roku 1941 bylo vytvořeno ghetto v dnes ukrajinském Młynówě. Mezi Židy, kteří zde byli umístěni, patřila také rodina Pischniukova – rodiče, dva synové a dvě dcery.

Když bylo v říjnu roku 1942 ghetto Němci likvidováno, byli všichni Židé naloženi do vozů a odvezeni na místo u řeky, kde byla vykopána velká jáma. Jakmile vozidla přijela k tomuto místo, začala mezi Židy panika. V tom okamžiku se však ozvaly výstřely a lidé padali mrtví do jámy. Spadly tam také Sonia a Mania Pichniukovy. Dívky však nebyly mrtvé, a když vrahové opustili místo činu, vyhrabaly se z masového hrobu.

Sofia a Mania bloudily po okolí, až dorazily k vesnici Nowiny Czeske. V této vesnici žily rodiny tzv. volyňských Čechů. Na poli u vesnice pracovala na poli žena českého původu, Anna Lesáková. Mania byla natolik žíznivá, že uprosila sestru, aby šly ženu poprosit o trochu vody. Anna Lesáková dala sestrám nejenom vodu, ale také jablka a kousek chleba. Jakmile chtěly jít dál, zastavila je: „Kam chcete jít? Zabijí vás. Policie je všude“ a zavedla sestry do stodoly. Anna se o Sofiu a Maniu starala spolu se svým synem Antonínem (nar. 1931). Ve stodole byla velká zima, proto je Lesákovi přemístili do chléva, kde jim vykopali jámu pod kozím chlívkem a zamaskovali slámou. Dívky se u Lesákových ukrývaly až do dubna roku 1944, kdy byla oblast Dubna osvobozena Rudou armádou.

Po válce se Lesákovi vrátili zpět do Československa a rodiny ztratily kontakty. Sonia emigrovala do Kanady, Mania zůstala ve Volyni. Teprve po několika desetiletích se podařilo Antonínovi a Sonie obnovit ztracené přátelství.

Anna Lesáková zemřela 19. března 1958.

Titul Spravedlivý mezi národy udělen komisí Yad Vashem 2. prosince 1996.

Miroslava Ludvíkova, historička




Spravedliví mezi národy a holocaust

Připomenuti v Jad Vašemu v Zahradě spravedlivých

Stát Izrael založil v padesátých letech Jad Vašem, mauzoleum Jeruzaléma pro připomenutí obětí Hitlerova "finálního řešení". V šedesátých letech byla založena "Komise spravedlivých" s úkolem udělovat titul "Spravedlivý mezi národy" těm, kteří, sic sami nebyli Židy, Židy zachránili v době nacistické perzekuce a v Jad Vašemu byl založena "Zahrada spravedlivých" se stromořadím, kde je každý strom věnován jednomu Spravedlivému. V posledních letech bylo z důvodu nedostatku místa zasazení stromu nahrazeno vyřezáním jména Spravedlivého do hradby Zahrady.

Komise, jejímž předsedou je téměř po třicet let předseda Ústavního soudu Moše Bejski, doposud uznala asi 20 000 Spravedlivých, z nichž jsme některé vybrali.

Nicméně, jak vždy Bejski dodává, Spravedliví jsou mnohem víc než jen úkol Komise, jde o to, je najít a ocenit dříve, než čas smaže všechna svědectví a dokumenty o jejich šlechetných gestech pomoci. Italský případ dokazuje, jak moc je Bejskiho snažení důležité. Vysoké číslo Židů zachráněných před "finálním řešením" je nesrovnatelné s malým počtem italských Spravedlivých uznaných v Jeruzalémě (přibližně 500 do roku 2011).

Proto je důležité upozorňovat na dosud neznámé případy a aktivovat proces Komise, který vede k udělení titulu "Spravedlivý mezi národy".