Smrt Lukasze Urbana zavinil logistický problém. Lukasz v pátek odpoledne vyjel se svým kamionem z předměstí Milána a v pondělí kolem 7 hodiny ranní dorazil do Berlína. V tom okamžiku mu bylo sděleno, že bude muset počkat 24 hodin, než budete moci vyložit náklad. Lukasz byl netrpělivý: chtěl být do čtvrtku doma, aby stihl připravit vánoční dárky. Zůstal tedy v německém hlavním městě a dal si kebab. Kolem třetí odpoledne volal své ženě, nedovolal se. O hodinu později mu manželka volala zpátky, ale tentokrát Lukasz nereagoval. V té době byl již pravděpodobně unesen a jeho kamion byl zanedlouho použit jako zbraň ke spáchání masakru.
Co následovalo, bylo později zrekonstruováno z informací zveřejněných GPS. „Auto bylo nastartováno, vypnuto, popojelo kupředu, pak couvalo, jako kdyby se někdo učil řídit. Věděl jsem, že něco není v pořádku,“ vysvětluje Ariel Zurawski, bratranec a majitel firmy, pro kterou Lukasz pracoval. Mrazivé informace, jež na jedné straně svědčí o nedostatečné přípravě a improvizaci, ale na druhé straně však i o vražedném odhodlání. Vozidlo se nakonec v 7:40 rozjelo ke svému cíli: vánoční trh na Breitscheidplatz.
Jen skrze pitvu a stopy na Lukaszově mrtvole je možné odhadovat, k čemu v kabině došlo. Jeho tvář je nafouknutá, tělo oteklé a zkrvavené s četnými řeznými ránami a třemi zásahy ze střelné zbraně. Řidič se ve svých posledních chvílích života útočníkovi bránil, snažil se využít své mohutnou postavy, 120 kilo na metr osmdesát tři, a odklonit kamion z trati. Skutečně to bylo díky tomuto poslednímu hrdinskému činu, že těžké vozidlo nedojelo. Bodné rány a kulky však nakonec zvítězily.
Lukasz Urban zemřel ve věku 37 let, zanechal zde ženu a sedmnáctiletého syna. Je příkladem Spravedlivého, náhodného Spravedlivého. Lukasz zemřel v utrpení a vědom toho, co se děje, ale bojoval až do posledního dechu, snažil se zachránit neznámé lidi, nechtěl, aby sdíleli jeho osud. Stal se příkladem, aniž by to pravděpodobně chtěl, a připomíná nám, že jsme všichni povoláni k boji proti terorismu, počínaje nejjednoduššími a triviálními akcemi až po hrdinské činy. Ze všech těchto důvodů žádáme, aby byla Lukaszova památka připomenuta v Zahradě spravedlivých ve Varšavě.
Překlad z italštiny: Mgr. Miroslava Ludvíková, historička - Gariwo - Zahrada Spravedlivých