Jednoho jarního rána tohoto roku jistá jednaosmdesátiletá dáma přistoupila ke čtyřiadevadesátiletému muži a představila se. Setkání, na kterém by nebylo nic zvláštního, pokud by onou dámou nebyla Eva Mozes Korová, deportovaná ve svých deseti letech do Auschwitzu, kde se spolu se svou sestrou Miriam staly obětí lékaře Josefa Mengeleho, přezdívaného pro své šílené lékařské experimenty Anděl smrti, a jím Oskar Gröning, jeden z nacistů, kteří v koncentračním táboře pracovali. Neuvěřitelná scéna se odehrála v soudní síni německého městečka Lüneburg, kam paní Mozes Korová, žena rumunského původu, nyní americká občanka, přijela, aby se usmířila s bývalým příslušníkem SS obviněným v procesu. První pokus nevyšel kvůli tomu, že pan Gröning zbledl a nedokázal ze sebe dostat ani jediné slovo a kdyby ho paní Korová nepodepřela, spadl by dokonce na zem. Po překonání emocionální patové situace to postarší dáma zkusila znovu, tentokrát úspěšně, jak dokládá fotografie.

Proces s Gröningem si zaslouží pozornost z vícera důvodů. Především podle matričních záznamů by se mohlo jednat o jeden z posledních procesů proti nacistickému zločinu. Podle německého soudu se bývalý esesák nepřímo podílel na vraždě 300 000 Židů, a tudíž si zaslouží odsouzení ke čtyřem letům vězení, což by se v jeho případě prakticky rovnalo doživotnímu trestu. Případ Gröninga je komplikovaný, protože jeho postava nepatří podle kolektivní představivosti mezi kruté nacisty. Laurence Rees, který s ním dělal rozhovor pro BBC, prohlásil, že „nejstrašnější na Gröningovi je, že je to úplně obyčejný člověk“. Bývalý úředník SS by zčásti mohl být považován za oběť likvidačního procesu, se kterým vítězné mocnosti ponižují Německo po porážce v první světové válce a připravují tak půdu pro německou odvetu. Gröningův otec, velký vlastenec, se totiž stal členem radikální organizace Stahlhelm, do jejíž mládežnické odnože brzy vstoupil i malý Gröning. Z ní pak přestoupil do Hitlerjugend a velmi záhy do SS. Vzhledem k tomu, že v té době pracoval v bance, byl přijat jako účetní do Auschwitzu, kde pracoval po dobu dvou let, včetně období mezi květnem a červencem 1944, období takzvané Aktion Höß, kdy bylo zadrženo 420 000 maďarských Židů. Jeho úkolem bylo přepočítávat jmění na rampě zabavené Židům vyselektovaným do plynových komor. Nikdy se přímo neúčastnil násilí, naopak, jednou si i stěžoval svým nadřízeným poté, co viděl vojáka utišit plakající dítě tak, že mu rozmlátil hlavu. Požádal i o přeložení, které mu ovšem nebylo umožněno.

Po válce se Gröning nikdy nesnažil skrýt svou vlastní identitu nebo svou minulost v SS. Časem se jeho weltanschauung změnilo. V 80. letech vstoupil poté, co si přečetl neonacistický pamflet, do polemiky s popíračem holocaustu, jemuž napsal, že vše, co se o holocaustu říká, je čistá pravda, jíž byl na vlastní oči svědkem. Odsud pramení následné vydání jeho pamětí a četné rozhovory pro Der Spiegel a BBC. Gröning se ani nikdy nesnažil schovat za klasickým sloganem „plnil jsem nařízení“, své chování vysvětloval v kontextu toho, jaké výchovy se mu dostalo: od dětství znal pouze jedinou „pravdu“, a sice že Židé jsou vnitřní nepřítel, proti kterému je třeba bojovat. Tak znějí některé argumenty jeho obhajoby.

Gröning se odvolal proti odsouzení, které považuje za nespravedlivé. „Když mám jít za mříže já, tak proč ne strojvedoucí, který vozil vězně do Auschwitzu“, ptá se rétoricky. Na tuhle otázku není jednoduché odpovědět a soudnictví ji nikdy zcela nerozřeší. Má se za to, že 85 % nacistů z Auschwitzu nikdy nebylo potrestáno. Celkově pak ze 120 000 stíhaných nacistů jich jen 560 bylo odsouzeno. Gröning si je dobře vědom toho, co udělal: „Není vůbec žádných pochyb o tom, že nesu morální zodpovědnost“, prohlásil během procesu, kdy veřejně požádal o odpuštění. To byl také jeden z důvodů, který Evu Mozes Korovou, která v Auschwitzu přišla o rodiče i o dvě starší sestry, přiměl k tomu, aby se s ním sešla a nabídla mu odpuštění. „Vím, že mě za to budou mnozí kritizovat, ovšem pouze odpuštěním jsem našla skutečnou svobodu“, znějí její dojemná slova. Eva Mozes Korová je známá i díky tomu, že založila organizaci CANDLES, jejíž název vznikl z počátečních písmen Children of Auschwitz Nazi Deadly Lab Experiments Survivors, a jejímž cílem je, kromě snahy informovat o hrůzách nacistické eugenity, vést k síle na odpuštění.

Překlad: Barbora Šupíková