Jen pár dní před Vánoci se vláda ČR rozhodla přijmout návrh ministerstva kultury na založení nové organizace věnované památce holocaustu, nazvané Památník ticha (zde její webové stránky), který bude umístěn ve staré pražské stanici Bubny. Bubny byly ve skutečnosti nádražím, ze kterého odjížděly všechny transporty z Prahy do ghett v Terezíně a Lodži. Odhaduje se, že v letech 1941 až 1945 touto stanicí prošlo až 50 000 pražských židovských občanů.

Celý železniční areál je nyní v jasném stavu zanedbávání a jediná věc, která připomíná tragickou minulost staré stanice, jsou koleje obrácené k nebi, dílem umělce Aleše Veselého. Instalace odkazuje na Jákobův žebřík, neboli na epizodu v biblické knize Genesis, ve které Jákob sní o žebříku, po kterém se pohybují různými anděly, který stoupá k obloze a na jehož vrcholu se nachází Bůh. O inauguraci Brány nenávratné, jak se jmenuje dílo, jsme psali před pěti lety na Gariwo.

Památník vyplňuje vážnou mezeru, kterou české hlavní město mělo, vzhledem k tomu, že „Praha nemá ani 75 let po válce aktivní památník příběhů šoa. Nemá centrum, kde by se dalo v odkazu holocaustu vzdělávat, kde by se vytvořil atraktivní výstavní i vzdělávací program, jaký dnes moderní památníky ve světě mají“, připomíná ministr kultury Lubomír Zaorálek. I proto se v projektu kromě přebudování samotného starého nádraží počítá i s vytvořením víceúčelového konferenčního sálu pro 120 lidí, prostorů pro vzdělávání a bádání , pietního místa věnovaného obětem, ale také zeleně, odpočinkové zóny a zázemí pro návštěvníky.

Byť tento druh příspěvkových organizací založených z politické iniciativy často nemají dynamičnost a svobodu jednání, které naopak mívají soukromý nevládní sektor, z druhé strany samotné založení Památníku představuje důležitý signál o pomalé, ale jisté změně společenského cítění, a tudíž i veřejných institucí, směrem k větší citlivosti na téma paměti a její osvěty a podpory.

Lze pravděpodobně očekávat, že tak, jak se to stalo s USTRem, neboli tolik diskutovaný Ústav pro studium totalitních režimů, i Památník by se mohl stát terčem politických střetů, revizionistických útoků a nejrůznějších dezinformátorů a vyznavačů spikleneckých teorií, nemluvě o potenciálním návratu antisemitské nálady, kterou nikdy není dobré podceňovat. To vše i vzhledem k tomu, že činnosti Památníku nebudou směřovat jen do minulosti, jelikož jeho mise zahrnuje úkoly jako je i osvěta a boj „proti xenofobii, antisemitismu a dalším současným extremistickým projevům ve společnosti“, jak stojí v tiskové zprávě ministerstva Kultury.

Přesto lze mít naději v to, že samotný původ iniciativy z vysokých pater politiky možná je dobrým ukazatelem toho, jak se česká společnost stala celkově ochotnější se s nejtemnějšími stránkami své minulosti vypořádat.