„Dne 10. května 2012 vyjádřil Evropský parlament svou podporu zřízení Evropského dne památky Spravedlivých, a to 6. března každého roku. Cílem je připomínat ty, kteří se svou osobní zodpovědností postavili zločinům proti lidskosti a totalitám. Naše země, kde se iniciativa zrodila, nemůže Dnem památky Spravedlivých celého lidstva oficiálně nepřipomínat ty, kteří se v průběhu dějin vyznamenali tím, že měli tu sílu hájit lidská práva a lásku k pravdě. A to dokonce i v těch nejobtížnějších a nelidských podmínkách, kdy se odvážně stavěli proti nespravedlnostem.“

Těmito slovy začíná návrh zákona na zřízení Dne paměti Spravedlivých lidstva, který Výbor pro ústavní záležitosti bude probírat dne 8. září. Mluvili jsme o tom s Milenou Santerini, předsedkyní parlamentní Aliance proti nenávisti a rasismu Rady Evropy a navrhovatelkou zákona.

Jaký je časový horizont a které další kroky jsou potřebné pro schválení zákona?

Měsíce jsme čekali, aby se návrh zákona dostal na pořad dne Prvního výboru, tedy Výboru pro ústavní záležitosti. Opatření se setkalo s početnými souhlasy, podepsali ho poslanci všech politických stran; nicméně bylo obtížné najít v práci Komise, vzhledem k velkému množství bodů v jejím programu, prostor. Zařazení na pořad dne je začátkem cesty, to znamená, že se zahajuje diskuze o novele zákona. Další kroky budou následovat, půjde o diskuse mezi členy Výboru, případná jednání, případný užší výbor k hlasování o textu a, v případě schválení ze strany Výboru, jmenování navrhovatele a přesun řízení do jednacího sálu.Jsem velmi optimistická ohledně načasování Výboru, jelikož návrh se již dostal na pořad dne, a opravdu doufám, že i přes opatření, která jsou na programu, zbude prostor ho diskutovat v jednacím sálu.

Po schválení Evropského dne Spravedlivých v roce 2012 co to pro Itálii znamená zavést národní Den paměti Spravedlivých? Jaký signál může naše země tímto opatřením vyslat?

Je to velmi důležitý signál, obzvláště v době, kdy ve světě rostou nenávist, terorismus, radikalismus, ... Zaměřit se ne na „nepřátele“, ale na osobní zodpovědnost. To je zásadní, chceme-li tento začarovaný kruh rozbít. Proto má tento zákon velmi silnou kulturní a morální hodnotu, to jest odkaz Dobru prostřednictvím historie a příběhů, a to i dnešních.

V návrhu jsou stěžejními školy a iniciativy zaměřené na mladé lidi. Jakou roli hrají vzdělávání a paměť?

Pokud zřízení Dne jako takového nebude dostatečné, z dějin víme, že existuje riziko, že rétorika paměti se stane kontraproduktivní. Přesto je zřejmé, že příběhy Spravedlivých jsou nekonečným zdrojem narativu o Dobru. Dějiny jsou plné epizod Zla a musíme žádat vzdělávací instituce, a zejména školy, aby nečerpaly jedině z minulosti, ale i ze současnosti, aby se na světlo dostaly ty skryté a podzemní zdroje z historie a ze společnosti, jejichž Spravedliví jsou nositeli.

V textu návrhu zákona se uvádí, že „odvaha jediného člověka může znamenat rozdíl mezi dobrem a zlem“. Tváří v tvář výzvám naší doby, jak nám může pomoci příklad Spravedlivých?

Spravedliví jsou příklady odvahy, normality, která se vzpříčí Zlu. Představují antikonformismus, protože nerezignují myšlence, že násilí je všude. To je obzvláště důležité dnes, kdy nás islámský terorismus svou krutostí trochu vrátil k myšlence primitivního násilí, které nelze odstranit. Spravedliví jsou pozitivním příkladem občanské a morální síly, již ukazují, že je vždy možné si vybrat Dobro a tím dát lidstvu naději.

Zákon o zřízení Dne paměti Spravedlivých také žádá, aby „byla zavedena všechna možná opatření zabránění genocidě“. Jedná se o po druhé světové válce již několikrát opakované provolání, které však bohužel často zůstalo bez povšimnutí. V krátkodobém měřítku existují opatření, účinná a vymahatelná, k prevenci genocid?

S každou novou genocidou bohužel zjišťujeme, že preventivní vzdělávání a další iniciativy byly víceméně k ničemu. Nicméně já si nemyslím, že je tomu opravdu tak. Byly a jsou slyšet hlasy, které varují před opakováním chyb minulosti. Hlasy, které odkazují na holocaust, arménskou genocidu, Rwandu, Dárfúr, ... Problémem je politika, která neposlouchá tyto hlasy a která upřednostňuje hlediska zákládající se na principech realpolitiky nebo ekonomických zájmů.

S ohledem na tohle vše, kdo myslíte, že jsou „Spravedliví naší doby“?

Jsou to všichni ti, kteří neustoupí nenávisti. Já se zabývám parlamentní Aliancí proti nenávisti Rady Evropy, tj. skupinou poslanců, kteří bojují proti netoleranci, rasismu a antisemitismu. Proto mohu říct, že Spravedliví nepodlehnou nenávisti, oni nevěří, že je to nevyhnutelné. Mám na mysli osobnosti, které Gariwo také připomíná, ty, kteří bojovali během arabského jara, nebo stojí jako hráz proti fundamentalismu, anebo pomáhají migrantům ve Středozemním moři, ... Stejně jako během šoa byli ti, kteří zfalšovali dokumenty pro Židy a zachraňovali životy před pronásledováním, i dnes, byť jiným způsobem, nám Spravedliví připomínají, že i v těch nejtemnějších okamžicích historie můžeme vždy zvolit dobré.

Překlad z italštiny: Mgr. Miroslava Ludvíková, Historička, Gariwo - Zahrada Spravedlivých, z.s.