Gariwo | Hledat na tomto webu:

Anna Binder-Urbanová 1912 - 2004

Anna Binder-Urbanová:první ceskoslovenská obcanka nemecké národnosti, které byl udelen titul

Anna Binder-Urbanová

Anna Binder-Urbanová Foto Yad Vashem

Anna Binder (22. 6. 1912 – 16. 5. 2004) pocházela z Českých Budějovic, kde se narodila v německé rodině. Znala výborně několik cizích jazyků, a to jí v roce 1936 pomohlo získat práci na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze. V souvislosti s politickými změnami v roce 1938 byla z ministerstva propuštěna, avšak diplomatický pas jí zůstal.

Poté začala Anna Binder soukromě vyučovat cizí jazyky utečence hledající v Československu dočasný azyl. Mezi její žáky se od začátku zařadili také Židé, kteří chtěli emigrovat. Anna nejen učila, ale také pomáhala těm, již ji o pomoc požádali: ukrývala jejich cennosti a peníze, podzemním skupinám dala k dispozici svůj diplomatický pas a rodný list a také jim pomáhala v organizování útěků za hranice, například do neutrálního Švýcarska.

V roce 1941 byla společně se svou sestrou Josefinou a Harro Epsteinem, pozdějším manželem a brněnským židovským lékařem, za odbojovou činnost zatčena a transportována do ženského koncentračního tábora Ravensbrück. Odtud byla 26. března 1942 odvezena jako politická vězeňkyně pod číslem 725 spolu s dalším tisícem žen do Auschwitzu. Anna zde měla působit jako dozorkyně v nově vznikající ženské sekci.

Zde se Anna stala sekretářkou obersturmbannfuehrera Dr. Joachima Caesara, který zde vybudoval oddělení na experimentální zpracování kaučuku. Anna měla podmínky jako nežidovka relativně snesitelné.

Anna byla pro spoluvězně nejen lidskou oporou v těžkých podmínkách Auschwitz-Birkenau, ale také jim dodávala odvahu a povzbuzovala je. Pravidelně pořádala přednášky, diskuse a také zde vězně učila jazyky, filosofii a biologii. Díky své osobnosti kolem sebe soustředila vězně z různých zemí a ty se snažila vést k pomoci Židům, kteří podle Anny potřebovali pomoc nejvíce.

Jakmile byl Dr. Caesar z vedoucí funkce sesazen, byla také Anna Binder propuštěna. Navíc v lednu roku 1944 byla umístěna do trestné cely za přechovávání zapalovače. Po svém propuštění Anna neúnavně pokračovala ve své pomoci židovským spoluvězňům. Připravovala pro ně dopisy a drobné dárky. Byla ale odhalena a obávala se, že její židovští přátelé budou díky ní potrestáni. Odvážila se tedy požádat jakéhosi příslušníka SS, aby o této věci pomlčel. Anna byla okamžitě přemístěna do Auschwitz-Birkenau. Zde byla přidělena ke komandu, které stavělo cesty. Těžká a vyčerpávající práce brzy Annu zmohla, onemocněla. Její přátelé z nemocnice však vykonali téměř nemožné a zachránili jí život.

V srpnu roku 1944 byla Anna Binder poslána opět do Ravensbrücku a odtud do tábora v severních Čechách, do Kraslic. Odtud se jí podařilo spolu s několika dalšími vězni uprchnout a ukrýt se v Praze, kde se Anna dočkala konce války.

Po válce Anna Binder vystudovala filosofickou fakultu a vyučovala filozofii a filologii na Karlově universitě.

Anna Binder-Urbanová byla první československou občankou německé národnosti, které byl udělen titul.

Titul Spravedlivý mezi národy udělen komisí Yad Vashem 18. července 1967.




Spravedliví mezi národy a holocaust

Připomenuti v Jad Vašemu v Zahradě spravedlivých

Stát Izrael založil v padesátých letech Jad Vašem, mauzoleum Jeruzaléma pro připomenutí obětí Hitlerova "finálního řešení". V šedesátých letech byla založena "Komise spravedlivých" s úkolem udělovat titul "Spravedlivý mezi národy" těm, kteří, sic sami nebyli Židy, Židy zachránili v době nacistické perzekuce a v Jad Vašemu byl založena "Zahrada spravedlivých" se stromořadím, kde je každý strom věnován jednomu Spravedlivému. V posledních letech bylo z důvodu nedostatku místa zasazení stromu nahrazeno vyřezáním jména Spravedlivého do hradby Zahrady.

Komise, jejímž předsedou je téměř po třicet let předseda Ústavního soudu Moše Bejski, doposud uznala asi 20 000 Spravedlivých, z nichž jsme některé vybrali.

Nicméně, jak vždy Bejski dodává, Spravedliví jsou mnohem víc než jen úkol Komise, jde o to, je najít a ocenit dříve, než čas smaže všechna svědectví a dokumenty o jejich šlechetných gestech pomoci. Italský případ dokazuje, jak moc je Bejskiho snažení důležité. Vysoké číslo Židů zachráněných před "finálním řešením" je nesrovnatelné s malým počtem italských Spravedlivých uznaných v Jeruzalémě (přibližně 500 do roku 2011).

Proto je důležité upozorňovat na dosud neznámé případy a aktivovat proces Komise, který vede k udělení titulu "Spravedlivý mezi národy".