V polovině roku 1941 bylo vytvořeno ghetto v dnes ukrajinském Młynówě. Mezi Židy, kteří zde byli umístěni, patřila také rodina Pischniukova – rodiče, dva synové a dvě dcery.
Když bylo v říjnu roku 1942 ghetto Němci likvidováno, byli všichni Židé naloženi do vozů a odvezeni na místo u řeky, kde byla vykopána velká jáma. Jakmile vozidla přijela k tomuto místo, začala mezi Židy panika. V tom okamžiku se však ozvaly výstřely a lidé padali mrtví do jámy. Spadly tam také Sonia a Mania Pichniukovy. Dívky však nebyly mrtvé, a když vrahové opustili místo činu, vyhrabaly se z masového hrobu.
Sofia a Mania bloudily po okolí, až dorazily k vesnici Nowiny Czeske. V této vesnici žily rodiny tzv. volyňských Čechů. Na poli u vesnice pracovala na poli žena českého původu, Anna Lesáková. Mania byla natolik žíznivá, že uprosila sestru, aby šly ženu poprosit o trochu vody. Anna Lesáková dala sestrám nejenom vodu, ale také jablka a kousek chleba. Jakmile chtěly jít dál, zastavila je: „Kam chcete jít? Zabijí vás. Policie je všude“ a zavedla sestry do stodoly. Anna se o Sofiu a Maniu starala spolu se svým synem Antonínem (nar. 1931). Ve stodole byla velká zima, proto je Lesákovi přemístili do chléva, kde jim vykopali jámu pod kozím chlívkem a zamaskovali slámou. Dívky se u Lesákových ukrývaly až do dubna roku 1944, kdy byla oblast Dubna osvobozena Rudou armádou.
Po válce se Lesákovi vrátili zpět do Československa a rodiny ztratily kontakty. Sonia emigrovala do Kanady, Mania zůstala ve Volyni. Teprve po několika desetiletích se podařilo Antonínovi a Sonie obnovit ztracené přátelství.
Anna Lesáková zemřela 19. března 1958.
Titul Spravedlivý mezi národy udělen komisí Yad Vashem 2. prosince 1996.