Diskuse, zda islámský džihádismus, ten propagovaný IS nebo Al-Káidou, je interním nebo externím jevem islámu, je zavádějící.
Jedná se o nejasnou záležitost, jak již bylo patrné také na akci v Miláně „Not in my name”, pořádané muslimskými komunitami rovněž i v Římě a v mnoha dalších italských městech, s cílem protestovat proti útokům v Paříži, na události, které jsem se také zúčastnil a vyjádřil solidaritu CIPMO. Ve vystoupeních se opakovala prohlášení o tom, že islám není příbuzný s terorismem, a prohlášení odsuzující IS. A toto bylo důležité. Avšak jen málokrát byl problém prohlouben do všech svých důsledků.
IS se zrodil uvnitř islámu a představuje jeho mutantní formu, rakovinu. Zhoubnou rakovinu, která již metastázovala uvnitř i vně islámu. To znamená, že tato rakovina zaútočila na zdravé, ale náchylné buňky, buňky nacházející se v islámském fundamentalismu, které dokázala přesvědčit a zkazit, a živí se kultivačním médiem sunnitského wahhábismu zakotveného v Saúdské Arábii a ve Spojených arabských emirátech. Wahhábismus se zformoval na základě doslovného a integrálního výkladu Koránu a všechny, kteří nepraktikují islám, považuje za odpadlíky a nepřátele islámu. Jestliže je IS rakovinou, je třeba, aby celé tělo islámu reagovalo, soustředilo své síly proti vetřelci a vypudilo ho z těla, anebo ho zničilo.
Je nezbytné, aby velké islámské školy, rozšířené po celém světě, přijaly opatření o boji proti němu a o odsouzení lží, aby podporovaly nedeformované a nefundamentalistické interpretace islámu (islámské školy nebo mešity, které toto propagují, budou uzavřeny, jako tomu bylo ve Francii).
Je nezbytné, aby umma, společenství věřících, to takto vnímalo, reagovalo proti maligním buňkám, izolovalo je a pokud je to nezbytné, nahlásilo je také lékařům, (to znamená příslušným orgánům a bezpečnostním silám), kteří jsou schopni zasáhnout, zabránit jejich šíření, a v případě nutnosti je i chirurgicky odstranit, a zavést nezbytná opatření, aby nedošlo k jejich regeneraci.
Je nezbytné, aby prostředí, v němž islám žije, nebylo znečištěno toxickými faktory, jako jsou občanské války mezi různými komunitami v rámci jedné země, jako je tomu v Sýrii a Iráku, nebo ostrými ideologickými či dokonce vojenskými konfrontacemi mezi dvěma hlavními proudy islámu, sunity a ší'ity.
A konečně je nezbytná aktivní solidarita mezinárodního společenství, které musí být schopno se sloučit i napříčlogickým blokům, a vytvořit širokou jednotu mezi všemi velkými hráči v oblasti, Spojenými státy počínaje, přes Rusko, Evropskou unii, a arabskými státy, Tureckem a Iránem konče, a zjistit a ověřit u každého z těchto států možnosti překonání dvojznačných nebo rozporuplných chování, což může přispět k nalezení pozitivních řešení nejvážnějších krizí v této oblasti, Sýrií, Irákem a Jemenem počínaje a Afghánistánem konče. Řešení mohou nastiňovat možné způsoby politického urovnání těchto krizí a v nezbytném rámci mezinárodního práva i možnosti prosazení míru.
Tedy opak války civilizací a střetu mezi náboženstvími, které nazýváme novými křižáky nesnášenlivosti a šakaly na honbě za nízkými a vulgárními volebními zájmy.
Zde v Itálii jsme měli zkušenosti s Rudými brigádami, které nebyly nástrojem vynalezeným třídním nepřítelem nebo CIA, zrodily se a vyvinuly uvnitř odborového hnutí. Své stoupence nalezly v těch nejvíce extrémních skupinách a jejich živnou půdou v extrémní leninismus byla robespierreská deformace marxismu. Dělnické hnutí muselo nahlédnout do sebe, rozpoznat zlo, konfrontovat se s ním a za pomoci institucí a ve jménu republikánské a demokratické solidarity se jej zbavit. Příkladem nám mohou být takoví, jako Guido Rossa, který s teroristy bojoval a ohlašoval je soudům i za cenu svého života.
Tímto příkladem bychom měli řídit i dnes, kdy musíme čelit nebezpečí mnohem většímu a globálnímu, které ohrožuje demokracii a svobodu po celém světě.
Překlad z italštiny: Mgr. Miroslava Ludvíková, historička a překladatelka
